Odpovědi na otázky



55. Co je energie? Co je tíže?

OTÁZKA: Co je energie? Co je tíže?

ODPOVĚĎ: Tyto otázky předbíhají; neboť o nich bude podrobně pojednáno teprve v následujících přednáškách Listech Grálu. Avšak chci alespoň ve vší krátkosti náznakem odpovědět:

Energie je duch! Právě o kapitole duch musím ještě mnoho pojednat; neboť duch zahrnuje téměř všechny nevyřešené otázky naší nynější vědy. Duch má však také mnoho odstupnění, což doposud ještě nemohlo být bráno v úvahu, poněvadž o tom nikdo neví, protože „duch“ ještě nebyl tímto lidstvem vůbec poznán.

Duch je tak mnohostranný ve svém odstupnění, že v těchto odstupněních nechal povstat všem omylům, nad kterými si lidé stále ještě marně lámou hlavu.

Exaktní vědou jmenovaná energie je tedy duch. Avšak ne takový duch, ze kterého se tvoří sebevědomý lidský duch, nýbrž jiného druhu. Dnes však o tom jen krátce: Prastvoření v duchovním stvoření, tedy ráji, vyzařují ve svém chtění. Tato vyzařování jsou také duchovní, avšak o stupeň níže směrem dolů; neboť to nejsou přímá vyzařování Ducha Svatého, Boží Vůle, nýbrž vyzařování skrze Ducha Svatého stvořených! Tato vyzařování pronikají nyní jako duchovní odstupnění paprskovitě směrem dolů přes hranici duchovní říše a zaplavují ostatní části vesmíru, avšak nesou v sobě navzdory odstupnění stále ještě jakožto duchovně existující živoucí sílu, která nejen nutí a tlačí, nýbrž působí také magneticky přitažlivě na jinorodé, neduchovní okolí.

Magnetická přitažlivá síla těchto duchovních proudů však není ve své síle tak veliká jako ta v ráji, tedy v duchovním prastvoření, která drží celý vesmír. Tak dochází k tomu, že z duchovní říše ven vytlačené proudy mohou na sebe přitáhnout vždy jen malé částečky jinorodého okolí a tím se jimi obalit, což je děj prvního rozdělení nejprve jednotných proudů. Takový duchovní proud je tím rozdělen v přirozeném dění do nesčetných částic, protože obalení přitaženým způsobuje oddělení. Tato obalení jsou nyní ovšem jen zcela nepatrnou, tenkou vrstvou různých okolních druhů, protože jednotlivá malá duchovní částice proudu má také k udržení jen malou magnetickou sílu odpovídající své nepatrnosti. Tím vznikají pak pozvolna elektrony, atomy atd.

Avšak cesta až sem je nekonečně dlouhá. Také tu chci dnes krátce popsat. Představte si: Vyzařování prastvořených v jejich aktivitě chtění pronikají ven přes hranice ráje. Přicházejí do říše bytostného jako magneticky přitažliví cizinci. Samo bytostné sestává opět z mnohých odstupnění, která chci prozatím rozdělit nejprve jen do tří základních druhů: Do jemné, střední a do hrubé bytostnosti, zcela nemluvě o základních druzích vědomé bytostnosti, jakožto v tomto druhu nejvyšší, a nevědomé bytostnosti.

Při vstupu duchovního proudu do jemného druhu bytostnosti nastává, skrze magnetickou sílu proudu vyvolané, okamžité obalení se touto jemnou bytostností, čímž současně ihned nastává usilovný pohyb. Tento postup obalování vypadá, jako by se nepřátelské vojsko vrhlo na tohoto vetřelce, duchovní proud, zatímco však ve skutečnosti jen duchovní v tomto cizím druhu jeho nového okolí vyvolává pohyb skrze jemu vlastní magnetickou sílu přitažlivosti. Bytostné spěchá mu vstříc, přitaženo, v letícím spěchu. S obalením následuje současně rozprášení proudu. Není žádného promísení duchovního s jemnou bytostností, nýbrž jen obemknutí duchovního bytostným. Jádrem je duchovní částice, která je okolo obalena jemnou bytost­ností, která je udržována skrze magnetickou přitažlivou sílu duchovního jádra. Duchovní jádro zachovává si však své magnetické vyzařování navzdory obalení a proniká jím jemný bytostný záhal. Při tomto pronikání nastává však teplo a dochází k proměně se zářením duchovní částice. To vystupuje skrze spojení jinak, než tomu bylo prve, a nabývá v této změně účinku na střední bytostnost.

Současně je skrze děj přitahování jemné bytostnosti v obalení dosaženo společného stlačení jednotlivých částí jemné bytostnosti, tedy nahromadění kolem každé duchovní částice; a toto stlačené nahromadění vytvoří zmenšený prostor určité masy vůči jinému, ještě volně se vznášejícímu okolí jemné bytostnosti. Tím není přitažlivou silou duchovní říše, ráje, již více držena na stejné výši jako ještě volné částice. Se společným stlačením nastává další vzdálení se od stále stejnorodě pracující magnetické centrály sil, která spočívá v podstatě duchovního stvoření, ráje. A tento postup je začátkem zákona tíže. Je současně bodem obratu v hnací síle až doposud dosaženého dění.

Tento postup je nutné ostře pozorovat: Skrze činnost chtění pra­stvořených vznikají vyzařování. Avšak je třeba poznamenat, že tato vyzařování není chtěním samotným, nýbrž jen průvodními jevy chtění, vedlejšími účinky hlavního proudu chtění. Přesto si udržují, svými původci již nekontrolované, stále ještě tolik průrazné síly, aby byly vypuzeny přes hranici duchovní říše a tam skrze svou magnetickou přitažlivou sílu tkvící v jejich duchovním druhu vyvolávaly účinek, který jsem právě vylíčil. Hlavní proud chtění prastvořených s tím nemá co do činění, ten se projevuje vždy jen přímo na chtěném cíli. Mnohem silněji a vědoměji. O tom promluvím jindy.

Okamžité obalení přes hranice vytlačené duchovní částice zabraňuje bezprostředně samočinnému zpětnému proudění do duchovna, protože se mezi ně vtlačila vrstva jemného bytostného, nebo lépe řečeno, skrze vlastní přitažlivou sílu duchovní částice je mezi nimi zadržena. První děj vzdálení od magnetického centra byl tedy nastalé vypuzení ven jakožto vedlejší účinek nějakého vědomého chtění. S prvním obalením jakožto původcem dalšího pohybu však ihned nastává pravý opak: Nutnost dalšího vzdalování skrze v přitažení následující zhutnění jemné bytostnosti ve vztahu k dosavadnímu okolí jiné, ještě nezhutnělé jemné bytostnosti. Odtud spoluúčinkuje pak stále více faktorů v hnaném pohybu. Při každém dalším obalení nastupuje k tomu nový faktor.

Zde musí být opět připojeno, že každý jednotlivý druh v celém stvoření je ve zcela zvláštním, skrze jeho podstatu podmíněném stupni pro sebe nastaven na přitažlivou sílu duchovního prastvoření, je naladěn vždy na volný, nesouvisející, tedy nestlačený příslušný druh.

Jemnohmotnost je tedy nastavena na jiný stupeň přitažlivé síly než hrubohmotnost. Rovněž však také opět jinak než bytostnost. Tak dochází k tomu, že při obalení duchovní částice skrze společné stlačení jemné bytostnosti nastává ihned jiný stupeň pro přitažlivou sílu duchovního prastvoření, který obalenou duchovní částici nechá vzdálit dál od bodu přitažlivosti.

Tento postup opakuje se při každém novém obalení. Je nazýván zákonem tíže, který je ve skutečnosti zakotven v příslušné možnosti vzdálení se každé věci od přirozené přitažlivosti síly duchovního prastvoření! Tato možnost vzdálení se je podmíněna skrze příslušnou podstatu v jejích rozličných proměnách.

K dalšímu průběhu se mohu vyjádřit stručněji: Stlačený obal jemné bytostnosti přináší podle našich pojmů uvedené klesání pod výše uvedenými účinky a přibližuje se tím střední bytost­nosti, pro kterou nyní obalem změněného vyzařování duchovna působí přesně znovu tak přitažlivě jako dříve duchovní částice na jemnou bytostnost. Zde je nutno opět dbát toho, že přímé vyzařování duchovní částice, tedy nezměněné, by nemohlo působit na střední bytostnost tak silně jako nyní skrze obalem jemné bytostnosti změněného vyzařování. Teprve to může působit na střední bytostnost tak přitažlivě, že ona se klade ihned opět jako další obal přes jemnou bytostnost a je udržována změněnou přitažlivou silou duchovní částice.

Tím začíná stejný postup jako v jemné bytostnosti, a také zde změní se pak opět vyzařování duchovní částice tím, že je ovlivněno skrze dva obaly. Tak jde to dál do hrubé bytostnosti, odtud do jemné, střední a hrubé jemnohmotnosti, přijímá stále znovu nové obaly různých druhů, až nakonec pak vstoupí do jemné hrubohmotnosti a tím kolem sebe položí tento obal. Odtud jde do střední hrubohmotnosti a teprve pak do těžké, tedy hrubé hrubohmotnosti, která ve svém volném stavu zcela odpovídá hrubohmotnosti našeho těla a našemu viditelnému okolí. Avšak teprve v tom stává se nyní vším tím, co je exaktní vědě dneška známo, tedy elektrony, atomy atd.

Ženoucí energií ve všem je však jen jádro, nepatrná duchovní částice, která patří jakožto nejnižší odstupnění v duchovnu jen k vedlejším účinkům chtění prastvořených v takzvaném ráji, duchovní centrále stvoření.

Toto vylíčení je v tomto výkladu ovšem ještě velmi jednostranné; z tohoto řečeného lze vytěžit jen užitek, jakmile je použito také zákona stejnorodosti. Při tom musí se v první řadě dbát na obaly; neboť každý obal je podroben jen zákonům svého druhu, což je souznačné s tím, že se duchovní částice může správně uplatňovat vždy jen tam, kde je její současný nejzevnější obal ve stejném druhu. S hrubohmotným obalem tedy jen v hrubohmotnosti, a zde také jen opět ve zcela určitém příslušném druhu. S jemnohmotnou schránou jen ve stejném druhu jemnohmotnosti. V bytostném záhalu jen v příslušném druhu bytostnosti.

Samozřejmě to při tom znamená, že námi označený zákon tíže, tedy možnost vzdálení se od přitažlivé síly duchovní říše, působí také vždy převážně jen na příslušný zevní obal. Ten je tedy rozhodující pro místo pobytu a pro sílu přímé činnosti. Klíče k otevření vstupu do jiných druhů, jak z jemné bytostnosti do střední a hrubé, jakož pak do hmotnosti, jsou vždy skrze další obalení stále s tím spojené změny vyzařování duchovní částice. Bez těchto změn nebyl by možný ani přechod, ani činnost v přitahování. Duchovní muselo by tedy zůstat zcela nečinné, jakmile by přešlo bez přechodů přímo do hmotnosti, protože by tím chyběla každá možnost spojení. —

Nakonec ještě něco: Z mých výkladů tudíž vyplývá, že jedině duchovno není podrobeno zákonu tíže! Žádnou tíži nezná a bude vždy, jakmile se oprostí od svých obalů, nezadržitelně stoupat vzhůru nebo musí vzhůru odletět. Do duchovní říše, která zákonu nám známé tíže nepodléhá.

Aby se zamezilo omylu, chci poukázat na to, že duchovní jádro člověka je zcela jiného druhu duchovna než zde popisované duchovní proudy. Má také mnohem větší přitažlivou sílu a vykonává ji až do určité míry také přímo na obalené duchovní částice. Tak mnohý posluchač může si nyní představit, že jen velké rozdělení duchovních druhů v pozdějším stvoření, tedy také v našich částech, ve svém oproštění od tíže okolí, nese v sobě obrovskou sílu ke vzestupu, směrem k duchovnímu původu, a tím, ve spojení s odtamtud přicházející přitažlivou silou, dává celému vesmíru oporu a pomáhá vytvářet dráhu, která má všechno udržovat.

Tato oblast je tak ohromná, že dnešní malý přehled musí být rozdělen do mnoha přednášek, aby posluchači a čtenáři byli do toho správně uvedeni. Avšak navzdory zdánlivé obtížnosti vrací se opět všechno zpět nakonec jen k největší jednoduchosti. Jedině odklonění lidského ducha v potlačení jeho duchovní schopnosti přijímat mne nutí, abych v mnohaletých přednáškách provedl posluchače skrze namáhavé chodníky rozumových cest, protože se každý bez výjimky ztratil v houští.

Nakupení popisovaných částic do souhvězdí s při tom vzniklým nahromaděním magnetické síly v tom obsaženého duchovna, které kromě na ně působícího velkého centra síly duchovní říše mají mezi sebou a v sobě opět vlastní, vůči duchovní říši přirozeně daleko slabší přitažlivé centrály, které ve velké vzdálenosti od ráje, jakožto hlavního centra, mohou mezi sebou také zvlášť působit, přestože vždy zůstávají visíce v poutech hlavní přitažlivé síly duchovního ráje, bude pro sebe tvořit sérii přednášek. Právě tak seskupení do lidských, zvířecích a rostlinných těl. —

Vědění je moc! Tento výrok je často používán, avšak k tomu je potřeba jiné vědění, než se dnes lidé domnívají již mít. Je to duchovní vědění, ne jen vědění rozumu! Doposud v tom exaktní věda nedosáhla ještě ničeho zvláštního a všichni ostatní ztrácejí se s nejistým tápáním v říši nesčetných nedostatků nižších oblastí. Jen ten, kdo zná všechna tajemství stvoření, ten může svět hmotnosti nechat rozkvést nebo ho obrátit v trosky. —

[Poselstvi Grálu od Abdrushina]  [Doznívání I a II]  [Odpovědi na otázky]

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024