Doznívání k Poselství Grálu 2
od Abdrushina
20. Moc řeči
Jak důležité a významné je také lidské slovo ve tkaní tohoto stvoření, v říších hrubohmotných úrovní, jsem již oznámil.
Avšak nebylo při tom pochopeno, jak dalece jde formující vliv a jak ničivě může působit nedbalost řeči. Nejen jednotlivé slovo samo o sobě působí silně ovlivňujíc a formujíc vaše okolí, nýbrž i způsob, jakým slova sestavujete a řadíte, jak se je snažíte vyslovovat.
Tedy způsob řeči samotné působí silně na vaše okolí. Vy víte, že ze Slova všechno vychází! Na počátku bylo Slovo! Na to jsem již odkazoval. A když v této větě bylo míněno také Boží Slovo, které v sobě skrývá prasvaté tvůrčí síly, tak zachvívají se přece také v lidském slově, které povstalo s lidmi samotnými teprve skrze Boží Slovo, i když také ne v takové tvůrčí síle, tak přece má určitou sílu formující, která zasahuje až k jemné hrubohmotnosti a pak zpětně působí do hrubé hmotnosti.
Proto se učte pečlivě dbát vašeho způsobu řeči! Používejte svých slov tak, jak se v zákonech stvoření správně zachvívají, tedy aby setrvávala v harmonii. Stejnoměrný rytmus všeho kroužení ve stvoření musí znít ve vašich větách, jestliže chcete rozvinout řeč k té moci, která vám byla Bohem dána!
Chci vám pomoci poznat nebezpečí nedbalosti, abyste se mnou mohli věrně splnit přikázání Páně, které platí pro dny soudu a vám je již dlouho známé ve slovech: „Všechno musí být nové!“
Všechno, ne jen něco! A protože jen falešné se potřebuje stát novým, říkají tato slova jasně a zřetelně, že nyní je všechno bez výjimky falešné; neboť jinak by se to nepotřebovalo stát novým. Všechno! V tomto případě to nejsou žádná slova, která by se dala považovat za všední, nýbrž je to Boží nařízení, které musí být nezkráceně přijato v celém svém významu, bez omezení; neboť jinak by ho k tomu nebylo použito.
A to je to, co jste nechtěli doposud ještě správně uchopit v celé jeho vážnosti, o čemž jste přemýšleli ještě příliš povrchně. Na tom vaše veliké chtění churaví, bez výjimky, a to jediné vás drží zpět od toho kroku, který je nezbytně nutným, bez kterého byste nikdy nemohli splnit ani jen část nyní přicházejícího pozemského úkolu, bez kterého nejde dokončit váš vývoj.
Tento pro všechno tak rozhodující krok je: Všechno staré, ale opravdu všechno za sebou zanechat a při tom se nepokoušet něco z toho přinést do nového nebo to s novým míchat! Jakýkoliv pokus přijmout nové a učinit ho v sobě živým je předem beznadějný a marný, pokud si chcete i jen prášek starého ještě na vás lpící při tom ponechat. Ať už je to ve vašich pojmech nebo vašich schopnostech, vašich učenostech nebo vašich názorech. Nové přistoupí k vám teprve tehdy, když všechno staré je odhozeno.
S celou silou se vpravit do tohoto nového, to je vaše nejbližší, nejnutnější povinnost! Budete se ptát, co je to nové, s podotknutím, že byste se rádi a ochotně do toho vpravili, kdybyste to jen mohli nejprve správně poznat!
Na to vám řeknu: Vy víte mnoho nového, přesto se však svévolně držíte starého a podáváte novému v tak mnohých případech s nevolí jen ruku! Nebo vyjádřeme to mírněji: Kráčíte k novému s vnitřním vzdorem. Mnohé, mnohé bych mohl jmenovat. Ať už smysl pro rodinu ve staré formě, ať už sklon k módě, který nechcete za žádných okolností zcela opustit, nebo … nuže, je to téměř všechno, v čem staré ještě držíte spojené s novým, i při nejlepším chtění pro přijetí nového.
A tak jako v tomto, jde to ještě v tisícerých věcech, které bývají pokládány za vedlejší, a přece se pronikavě ukáží ve zcela netušené ostrosti. Nepodceňujte proto nikdy něco nepatrného, mohlo by vám to jako následek připravit neočekávaně to nejhorší zklamání!
Avšak o těchto vnějších věcech mluvme jen mimochodem; neboť ty lze přece ještě lehce změnit, i když také nyní v mnoha případech brzdí radostný rozmach vývoje. Škodu přinášející jsou však staré pojmy, které v tisícerých druzích v lidech spočívají, také ještě ve vás, kteří se máte stát jako první novými mezi všemi lidmi.
A stále znovu jdete při tom falešnou cestou, cestou, která nikdy nemůže vést k cíli!
Ano, vy víte mnoho nového, co se vám snad zdá být malé, a přesto je pronikavého významu, a do tohoto nového se však stále znovu snažíte propašovat staré v politováníhodném sebeklamu a se žalostiplnými sebeomluvami! To vám však znemožňuje nejnutnější ze všech kroků, který vás může vést k úspěchu, první krok, který odvážně hodí staré přes palubu, všechny staré formy napřed rozbije, nemilosrdně vůči vám samým, abyste pak mohli přijmout nové!
Nebudete moci nikdy dosáhnout toho, abyste něco z nového vložili i do jen nejmenší části staré formy v bludu, že se tím stane novou!
Nemůžete nové vůbec správně poznat, tím méně pochopit dříve, než jste napřed všechno staré zcela rozbili a nechali za sebou. To je základní podmínka pro vznik nového pro každého jednotlivce a základní podmínka pro celé lidstvo.
Teprve po úplném rozbití starých pojmů, které všechny byly falešné, může povstat skutečné poznání a pochopení Bohem přikázaného nového a správného!
Právě v tom nejsou žádné přechody, žádné vyvedení, nýbrž se to musí v tvůrčí všemohoucnosti Boží stát novým, úplné znovuzrození bytí, k čemuž však nemůže dojít přeměnou z falešného, čímž by mnohé falešné bylo schopno opět jako plevel s novou silou vyrůst.
Pochopte napřed toto, jakožto nejdůležitější pro vás, a snažte se to beze zbytku splnit, pak, avšak ne dříve, může nové vzniknout ve vás samých! Teprve pak to budete také chápat a nebudete v nebezpečí, že opět sklouznete zpět do starého.
Chci vám zkusit pomoci; neboť vidím, že vám sice neschází veliké chtění a také horlivost přijmout to nové, že však ještě nemůžete rozumět tomu, abyste od toho starého skutečně zcela upustili, dokonce i kvůli nebezpečí, že vás na začátku bližní budou za vaše pojmy označovat za podivné.
A tento strach, který si nechcete přiznat, existuje ve velmi mnohých případech. Jen on sám nechá vás často váhat, abyste v tom naplnili mé Slovo! Myslíte si, že byste při tom a při onom mohli být příliš nápadní, a nacházíte sami před sebou všechny možné námitky jako utěšující omluvu pro to, že mé Slovo a mé požadavky neplníte tak úplně, jak by to bylo nutné ke svatému vítězství Světla zde na zemi!
Z ohledu vůči lidem a jiným nepříjemnostem zužujete si hranici splnění a nemyslíte na to, že pak to není vůbec žádné splnění, když schází i jen malé místo v celku!
Nikdy nemůžete být lidem k posměchu, jestliže zcela splníte to, co je ze Světla požadováno! Avšak zahynete s lidmi a s vašimi chybami, jestliže na ně chcete brát ohled.
Máte přece vzorně předcházet všechny lidi! Nemáte čekat, až se staré samo zhroutí, abyste se pak ochotně připojili ke všemu novému, nýbrž musíte s tím na sobě začít již nyní!
A k tomu máte být nápadní, je to chtěno, aby všichni lidé o vás mluvili!
Kdyby toho nebylo, neexistoval by také žádný rozdíl. Avšak nedostatek těchto nápadných rozdílů, ať už v oděvu, v činnosti nebo ve vaší bytosti, by vám mohl jen ukázat, že tak jako jiní stojíte stále ještě ve starém, falešném a že jste doposud nedokázali se z toho pozvednout!
Když však vy takto jednáte, co chcete pak očekávat od jiných, kteří musí stát na zemi Světlu vzdáleni a kteří také neobdrželi sílu, která vám byla dána!
S mou pomocí máte nyní začít! K tomu chci odhalit závoj za závojem z tajemství působení Božích zákonů ve stvoření, které se vám navzdory tak častým poukazům nezdají ještě dost srozumitelné; neboť jim přikládáte příliš malou hodnotu. Vezměte dnes můj poukaz na lidské slovo, s nímž jste pozvolna rozvíjeli své jazyky!
Slovo zformovalo se v zákon a nese proto v sobě mnohem větší význam, než si troufáte přijmout. Proto poukázal jsem již na nebezpečí lehkovážného žvanění nebo rouhavých řečí a uvedl jsem ovoce, které z toho musí vyrůst v důsledku účinků prazákonů stvoření pro jednotlivce, jakož i pro národy a rasy.
Avšak tento vliv každého slova pokračuje mnohem dál, až do zdánlivě malých jednotlivostí. Proto dosáhne trvalé výše jen ten národ, který se svou řečí zachvívá v rytmu Božích zákonů stvoření! Trvale také jen tehdy, jestliže jeho řeč v něm trvale zůstává, a ne když se skrze vyumělkovanost a rozumové mudrlantství z něj nechá vytlačit.
Snad již nyní tušíte, co v tom již bylo napácháno, jaké překážky v koloběhu tak mnohých národů již jen tím vznikly.
Vývoj výrazových zvuků až k řeči šel kupředu nejprve v záchvěvech přírodních zákonů poměrně stejnoměrně.
Zde bylo a zůstávalo všechno v pořádku, až se také zde vmísil rozum a čisté záchvěvy zcela posunul a podvázal.
Nesmíte však o tom smýšlet příliš povrchně! Nejprostší přírodní národy s několika výrazovými zvuky mohou se tím zachvívat v zákonech mnohem harmoničtěji než nejchytřejší národy v jejich vyumělkovaném způsobu, se kterým se s jinými baví nebo předávají své mínění.
Množství výrazových forem to samo o sobě nezpůsobuje, nýbrž způsob použití, sestavení a seřazení jednotlivých slov teprve dává správné nebo falešné záchvěvy a přináší jejich následky. To je však nyní stejně tak zkřiveno a z tohoto důvodu falešné jako všechno, co lidský duch v poslední době zformoval.
Rozlišování v tom se však nemůžete naučit, nýbrž to můžete jen vycítit! Toho můžete dosáhnout teprve tehdy, když své cítění opět vzkřísíte a necháte ho vládnout ve vás samých!
Avšak chci vám podat důkaz, který můžete vzít jako zkušební kámen. Již po staletí byl ze Světla připravován příchod Syna Člověka zde na zemi ve všem, co bylo nutné k pomoci pro jeho úkol.
Tak také řeč, kterou potřeboval pro Poselství ze Světla, aby je učinil v pozemské jasnosti přístupným tomuto pozemskému lidstvu.
Na zemi k tomu musela být připravována jedna řeč, zachvívající se pokud možno čistě v prazákonech stvoření, u jejíchž výrazů nemohlo později dojít opět ke zkřivení, aby Poselství navždy zůstalo čisté!
Za tímto účelem byla již po staletí s opatrností vedena německá řeč k takové důkladnosti, která se slučovala se stejnoměrným zachvíváním tohoto stvoření, a tak byla schopna nejsilněji přijímat sílu Světla a také ji bez zakalení předávat dál.
Proto je nyní Poselství ze Světla sepsáno v německé řeči; neboť jiná řeč by je vůbec nemohla v jasnosti a ostrosti podat bez omezení, pokud vůbec jde živoucí Slovo vtisknout do hrubohmotné formy!
Německá řeč měla skrze přípravu, která po staletí probíhala skrze mnohé obzvláště k tomu vyvolené a obdařené, alespoň možnost, aby nyní Nositel živoucího Slova tuto řeč k tomu mohl využít, aby tím také naplnil svůj úkol zde na zemi.
Z tohoto důvodu je němčina mého Poselství v sestavení vět a slov jediným pro veškerou budoucnost příkladným způsobem vyjadřování, protože se čistě zachvívá v zákonech stvoření!
Může a má jednou být ve své formě a způsobu vyjadřování učebním základem k vrcholu dospívající němčiny, kterou později zde na zemi musí vedoucí národ používat, protože jen ona v tomto, a v žádném jiném způsobu v sobě nese schopnost té nejvyšší výstavby a udržování, dostává veškerou mocnou pomoc přivedenou z tkaní stvoření!
Ujasněte si, co je tím řečeno. Řeč v této formě čerpá ty nejmocnější síly a působí tím tvořivě a formuje vaše okolí, a především formuje je správně, tak, jak to Stvořitel chce mít, což je vždy a jen k vašemu největšímu užitku, k míru a ke štěstí.
Zkřivíte-li opět tento způsob řeči, tak nebude pak již více čerpat takovou vydatnost všech sil a bude také opět formovat už jen věci podobně zkřivené.
Proto se snažte řeč správně chápat a používat ji z přirozených záchvěvů vašeho cítění při všem, co myslíte nebo v řeči formujete. Budete tím podporující ve hmotnosti; neboť čisté formy lze také vytvořit jen s čistou řečí!
Tento čistý způsob v zachvívání stvoření je vám dán příkladně skrze Poselství! Udržujte je lidstvu a chraňte je věrně, nenechte je nikdy zkřivit a snažte se tento druh učinit sami sobě vlastnictvím, pak budete na zemi úspěšně působit, ze vzorného bytí k blahu všech národů!
Z toho je vám samotným již jasné, že dialekty řeči jsou falešné a mohou přinést jen škodu, protože takové řeči chybí čistota, která se může ukázat jako všude jen v důkladnosti.
U každého dialektu je základem k němu buď nedbalost, která původní čistotu jazyka opět stáhla do nevázanosti, nebo to bylo zastavení na jednom z nutných, přirozených stupňů vývoje příslušné řeči, nepokračování v dalším postupu, vzepření se vůči zákonu trvalého vývoje k nejvyššímu rozkvětu čistoty ve všem, tedy také v řeči.
Obě možnosti jsou zavrženíhodné a namířené proti prazákonům stvoření, tak také lpění na dialektu a jeho pěstování z láskyplné úcty nebo … líného zvyku. Všechno to je falešné, lhostejno, z jakých důvodů se tak stalo! A protože falešné není nikdy schopno budovat, nýbrž může přinést jen škodu nebo alespoň překážky, což samo o sobě přece také škoda je, tak je nutné se toho pozvolna vyvarovat, aby člověk v budoucnosti působil pro stvoření také jen užitečně a nebyl více škůdcem.
Tedy také pěstování dialektu je lpění na nedokonalém, které je schopno tvořit opět jen nedokonalé. A to tvoří, formuje v každém případě, lhostejno, zda se vaše dialekty rozhodnete pěstovat z bezmyšlenkovitosti nebo vědomě a chtěně, formuje se to s vaším chtěním, nebo i bez něho. A protože to může formovat jen nedokonalé, odpovídající vlastnímu druhu, tak jsou dialekty škodlivé, nikdy užitečné!
Uvažte jen, co tím činíte, a řiďte se podle toho. Účinky mohou být zničující.
Často se říká, že jazyky docela věrně ukazují příbuznost také s druhem člověka, a to je pravda. To však lze nyní nalézt nejen u různých národů, nýbrž také v německém národě samotném u všech dialektů, v různých druzích řeči jednotného jazyka!
Avšak není tomu tak, že druh člověka formuje tento způsob řeči, nýbrž způsob řeči vytváří člověka! Moc formování a utváření spočívá jen ve slově, řeči, nebo ostřeji vyjádřeno v tomto způsobu řeči skrze lidi! Tyto tak vyčnívající, nápadné svéráznosti mnohých lidských skupin rozdílných dialektů vznikly teprve z dialektů, vyvinuly se teprve skrze ně postupně k jejich zvláštnosti, ne však naopak.
Těžkopádný dialekt vytváří těžkopádné lidi, příjemný dialekt, který ovšem vůbec není, protože jen dokonalá řeč může být skutečně příjemná, nebude nikdy moci vytvářet těžkopádné, neohrabané lidi, zatímco povrchní způsob řeči přináší také povrchní lidi.
Tak může každý člověk velmi snadno přesně pozorovat až do všech jemností, chce-li se na tom něco naučit. Budete rychle poznávat, jak netušený je ve své síle každý účinek užití vašeho lidského slova na veškerou hmotnost, zejména jak zpětně působí na vaše nejbližší okolí samotné.
Avšak následky můžete vidět nejen v hrubé hmotnosti, nýbrž brzy můžete poznat také pozemsky neviditelné proudy. Pokud je vaše řeč zcela harmonická se zachvíváním stvoření, tak se postupně kolem vás uplatní harmonie, krása a půvab v ní povstanou k rozkvětu.
Největší krása a nejlepší půvab je však ihned zraňován skrze dialekt nebo skrze nedostatečnou výslovnost, v každém případě tomu schází čistota a stane se to zjevným!
Bez konce by bylo vysvětlování, pokud bych chtěl o tom podrobně mluvit, avšak krátká ukázka vám snad stačí, abyste nyní sami v pozorování, pátrání a poznávání mohli proniknout dál. Všude naleznete potvrzení v prožití.
Avšak není téměř ničeho, kde se nesnažíte do nového, které jsem vám již dal, s radostným chtěním opět vplétat staré! Zejména u malých přání, která jsem vám tak často dával jako radu.
Přehlížíte v tom stále znovu to, co jsem tak často zmiňoval: že v malém a prostém spočívá skutečná velikost!
A protože se snažíte mnohé malé, prosté s velikou houževnatostí pevně udržet ve starém, snad bezmyšlenkovitě, s pohledem jen obráceným na veliké, vzdálené, tak nebudete nikdy moci udělat skutečný počátek k velikému nebo tomu, co se vám jako veliké jeví, a to je přece jen následek všeho malého.
Proto nyní přísně hledejte nejprve základní chyby všeho zkřiveného a jako první je odstraňte, tím zrušte, rozbijte v sobě všechno staré, abyste pak mohli nové plně pochopit, aniž byste je zakalili zbytky ze starého, které již více nesmí být podle svatého Božího příkazu!
Budete ve zdánlivě jen nepodstatném a malém často nacházet páky k největším věcem, což je následkem vší jednoduchosti Božích zákonů. Budete-li proto prostí v cítění, tak budete mít také velmi rychle jasno o všem a nemůžete jako doposud vůbec zabloudit. Avšak je k tomu pokročilý, nejvyšší čas, pokud chcete splnit ve všesvaté síle Boží; neboť bez jednoduchosti nemůžete ji obdržet, tím méně zužitkovat!
Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2024