Nezařazené přednášky

od Abdrushina



Obsah

Řeč Páně

Svatou povinností lidského ducha je to, aby vyzkoumal, proč žije na zemi nebo vůbec v tomto stvoření, ve kterém visí na tisícerých vláknech. Tak malým nedomnívá se být žádný člověk, aby bylo jeho bytí bezúčelné, pokud ho bezúčelným on neučiní. K tomu považuje sám sebe v každém případě za příliš důležitého. A přece se jen málo pozemských lidí dokáže tak dalece namáhavě osvobodit z lenosti svého ducha, aby se vážně zabývali zkoumáním svého úkolu na zemi.

Je to také pouze lenost ducha, která je učiní ochotnými přijímat od jiných vypracovaná pevná učení. A lenost spočívá v uklidnění při myšlence, že veliké je držet se pevně víry svých rodičů, aniž by byly v ní obsažené myšlenkové pochody podrobovány ostrým, pečlivým vlastním zkouškám.

Ve všech těchto věcech jsou nyní lidé horlivě podporováni od vypočítavých a samolibých sdružení, která věří v rozšiřování počtu stoupenců jako nejlepší cestu ke zvětšení a zajištění vlivu a tím vzrůstu moci.

Avšak oni se mýlí a nepočítali při tom s Bohem, kterému jen předstírají sloužit, nebo v nejlepším případě se tím snaží dokonce ještě klamat sami sebe. Po pravdě tím všichni slouží jen sobě.

Daleko od nich leží opravdové poznání Boha; neboť by jinak nesvazovali lidského ducha do pout nehybných učení, nýbrž by ho museli vychovávat k Bohem určené vlastní odpovědnosti, která z principu vyžaduje úplnou svobodu duchovního rozhodnutí! Jedině v tom může svobodný duch dojít k opravdovému poznání Boha, které v něm dozraje k úplnému přesvědčení, které je nutné pro každého, kdo chce být povznesen ke světlým výšinám; neboť jen svobodné, upřímné přesvědčení může mu k tomu pomoci. –

Avšak vy lidé, co jste učinili! Jak jste podvázali tuto nejvyšší milost Boží, rouhavě zabránili, aby se mohla rozvinout a pomocně všem pozemským lidem otevřít tu cestu, která je jistě přivede k míru, k radosti a k nejvyššímu štěstí!

Uvažujte: také ve volbě, souhlasu nebo poslušnosti, které probíhají snad jen navykle jako následek duchovní lenosti nebo protože je to tak u jiných obvyklé, spočívá osobní rozhodnutí, které má pro takto jednajícího za následek zákonům stvoření odpovídající vlastní odpovědnost!

Pro ty, kteří takto lidského ducha k tomu přiměli, jde vlastní odpovědnost přirozeně také jako nevyhnutelná a neochvějná ruku v ruce. Ani to nejmenší myšlení nebo jednání se nedá bez stejnorodých následků škrtnout ze stvoření, v jehož tkaní se spřádají vlákna pro jednotlivce, jakož i pro masy, neústupně, čekajíce rozuzlení, která musí být původcem, tedy zploditelem opět nakonec přijata, ať už jako utrpení nebo jako radost, vždy podle druhu, v jakém byla od něj kdysi zrozena, jen zvětšená a tím posílená.

Visíte v tkanivu svého vlastního chtění, svého jednání, a neuniknete z něj, dříve než od vás může odpadnout v odčinění.

Mezi všemi tvory ve stvoření má lidský duch jako jediný svobodnou vůli, kterou přece až dodnes nemohl vysvětlit, pochopit, poněvadž ve své omezené hranici rozumového hloubání nenašel žádný opěrný bod jako důkaz pro ní.

Jeho svobodná vůle spočívá jedině v rozhodnutích, jichž přece může každou hodinu učinit mnoho. Avšak následkům každého svého vlastního rozhodnutí je v samočinném tkaní zákonů stvoření neochvějně podroben! V tom spočívá jeho odpovědnost, která je neoddělitelně spojena s poskytnutím svobodné vůle v rozhodnutí, které je lidskému duchu neoddělitelně zvlášť poskytnuto.

Kde by jinak zůstala Boží spravedlnost, která je pevně zakotvena jako opora, vyrovnání a udržování veškerého působení ve stvoření?

Ona však nepočítá pro lidského ducha ve svých účincích vždy jen s krátkým rozpětím pozemského bytí, nýbrž jsou při tom zcela jiné podmínky, jak čtenáři mého Poselství vědí.

Již často jste přivodili mnohými povrchními rozhodnutími sobě neštěstí a někdy je vnutili svým dětem. Když jste se také sami ukázali jako příliš líní k tomu, abyste ještě sebrali sílu sami se rozhodovat v nejvnitřnějším cítění, bez ohledu na naučené, jestli také každé slovo, na kterém jste se rozhodli lpět, může v sobě skrývat pravdu, tak byste se neměli snažit následky své lenosti vnucovat ještě vašim dětem, které tím vrháte do neštěstí.

Co tedy na jedné straně má za následek lenost ducha, způsobuje u jiných vypočítavý rozum.

Skrze tyto oba nepřátele duchovní svobody v rozhodnutí je nyní lidstvo spoutáno až na několik, kteří se snaží ještě sebrat odvahu, roztrhnout v sobě tato pouta, aby sami byli skutečným člověkem, jak to spočívá v následování Božích zákonů.

Boží zákony jsou ve všem opravdovými přáteli, jsou pomáhajícími milostmi z vůle Boží, která tím otevírá cestu ke spáse každému, který se o to namáhá.

K tomu není žádná jiná cesta než ta, kterou zřetelně ukazují Boží zákony ve stvoření! Celé stvoření je řečí Boží, kterou se máte vážně namáhat číst a která není vůbec tak těžká, jak se domníváte.

Patříte k tomuto stvoření jako část z něj, musíte se proto s ním zachvívat, působit v něm, učíce se od něj dozrávat a při tom stále více poznávajíce stoupat, od jednoho stupně k dalšímu, spolu jdouce ve vyzařování, abyste zušlechťovali všechno, co na vaší cestě s vámi přijde do styku.

Pak bude se samočinně kolem vás rozvíjet jeden překrásný zázrak za druhým, které vás pak vzájemně působíce pozvednou vždy výše.

Učte se poznávat ve stvoření svou cestu, abyste znali také účel svého bytí. Naplní vás pak děkovný jásot a nejvyšší štěstí, které je lidský duch schopen unést, které spočívá jedině v poznání Boha!

Blaženost opravdového poznání Boha však nemůže nikdy vyrůst z naučené, slepé víry, tím méně rozkvést, nýbrž jedině přesvědčující vědění, vědoucí přesvědčení dává duchu to, co k tomu potřebuje.

Vy pozemští lidé jste v tomto stvoření, abyste nalezli blaženost! V řeči, kterou Bůh živě k vám promlouvá! A pochopit tuto řeč, naučit se ji, vycítit v ní Boží vůli, to je vaším cílem při putování skrze stvoření. Ve stvoření samotném, k němuž náležíte, spočívá vysvětlení účelu vašeho bytí a současně také poznání vašeho cíle! Jinak nemůžete obojí nikdy nalézt.

To od vás vyžaduje, abyste stvoření žili. Žít nebo prožívat je můžete však teprve pak, když je skutečně znáte.

Otevírám vám se svým Poselstvím nyní knihu stvoření! Poselství ukazuje vám jasnou řeč Boží ve stvoření, kterou se máte naučit chápat, abyste si ji mohli zcela osvojit.

Představte si na zemi lidské dítě, které nemůže svému otci nebo své matce rozumět, poněvadž se nikdy nenaučilo řeč, kterou k dítěti mluví. Co by se asi z takového dítěte stalo?

Vždyť přece vůbec neví, co se od něj chce, a řítí se tím z jednoho neštěstí do druhého, způsobuje si jedno utrpení za druhým a nakonec snad bude zcela neupotřebitelné pro jakýkoliv pozemský účel, jakož i pro pozemskou radost.

Nemusí se snad každé dítě samotné samo pro sebe naučit řeč svých rodičů, jestliže z něj má něco být? Nikdo mu nemůže odebrat tuto námahu!

Jinak by se nikdy nevyznalo, nikdy by nedospělo a nikdy by nemohlo na zemi působit, nýbrž by zůstalo překážkou, břemenem pro jiné a muselo by se nakonec oddělit, aby tím nepřinášelo škodu.

Čekáte nyní něco jiného?

Nevyhnutelné splnění takové povinnosti dítěte máte samozřejmě i vy vůči svému Bohu, jehož řeč se vy musíte naučit spatřovat, jakmile chcete jeho pomoc. Bůh však mluví k vám ve svém stvoření. Jestliže v něm chcete jít kupředu, tak musíte nejprve poznat tuto jeho řeč. Zameškáte-li to, tak budete odděleni od těch, kteří tuto řeč znají, a na tom se odsoudíte, poněvadž jinak přinášíte škodu a zbrzdění, aniž byste to snad skutečně chtěli!

Vy to tedy musíte učinit! Nezapomeňte na to a pečujte o to, aby se to nyní stalo, jinak jste bez pomoci vydáni všemu, co vám hrozí.

Mé Poselství bude vám věrným pomocníkem!

Odpovědi na otázky od Abdrushina


Obsah

[Poselstvi Grálu od Abdrushina]  [Doznívání I a II]  [Odpovědi na otázky]

kontakt

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2018