Doznívání k Poselství Grálu 2

od Abdrushina



Obsah

23. Útulný domov

Tisícerá jsou zauzlení, ve kterých se lidé svíjí se zdánlivým pohodlím. Jen ti, kteří v sobě cítí Boží zákon duchovního pohybu a nutí se k probuzení, cítí pouta nesmírně bolestným způsobem, protože ta se zaříznou teprve pak, když se takto zapředený snaží z nich osvobodit.

A přece je toto osvobození tím jediným, co může přinést záchranu před propadnutím se do duchovního spánku smrti!

Budete těmto mým slovům dnes sotva správně rozumět v celé jejich pronikavé Pravdě, protože lidstvo v tom samo sebe příliš sešněrovalo a sotva může mít ještě nějakou možnost ke svobodnému rozhledu nebo k pro to plnému porozumění.

Proto budou nyní pouta rozetnuta rukou výkonné Boží spravedlnosti, i když to musí být také pro lidi velmi bolestivé, strastiplné, jestliže to jinak vůbec není možné. Teprve po přetnutí a odpadnutí pout a sešněrování jste potom schopni má slova správně pochopit, v hrůzyplném pohledu zpět na vaše dosavadní falešné myšlení!

Chci vám však přesto vybrat několik malých příkladů z mnoha, které vám snad přece mohou přinést tušení, pokud v sobě Poselství již skutečně nesete; neboť bez něj nebyla by vám jakákoliv, i ta nejmenší možnost pochopení vůbec možná. Skrze Poselství můžete přece nyní chápat také celý pozemský život teprve správně se vším, co vás samotné při tom potká a zasáhne.

Pohleďte nyní jednou se mnou do dnešního lidského života:

Je správné, když jsou děti věrně chráněny, střeženy a vedeny skrze své dětství, když je poskytnuto dorůstající mládeži odpovídajícího vzdělání jako výzbroje pro cestu pozemským životem.

Avšak pak musí zůstat každému jednotlivci také možnost, dokonce mu musí být dána, aby se sám vypracoval vzhůru od nejmenších počátků. Nesmí se mu to od začátku všechno činit pohodlným! A poskytovat takovou možnost musí být úkolem vedení státu.

V činění pohodlným nebo usnadňování spočívá největší nebezpečí jako přímá pobídka k duchovní lenosti! A to se doposud neustále děje v dobro chtějícím smyslu pro rodinu.

Již to je pro lidského ducha jed, když je jako dítě vychováván ve víře, že má vlastnické právo na pozemský majetek, který rodiče získali.

Mluvím nyní o škodách v ryze duchovních vztazích, což je nejpodstatnější při všech činnostech člověka. Toho si musí být v budoucnosti také vždy vědom, pokud on a obklopující ho poměry mají skutečně zůstat zdravé.

Avšak i v pozemských vztazích by změna v tom velmi mnohé ihned přetvořila a tak mnohé zlo by odstranila z cesty. Například dítě by mělo zákonný nárok také jen na to, aby mohlo až do zcela určitého věku požívat ochranu a péči rodičů a odpovídající vzdělání, avšak pak by zůstalo jen na svobodné vůli rodičů, jak chtějí naložit se svým majetkem.

Jak by se již tím tak mnoho dětí zcela změnilo! Oč více vlastního úsilí muselo by zde povstat, oč více vážnosti pro pozemský život, jaká zvýšená píle. A v neposlední řadě také více lásky k rodičům, která by zdaleka nemohla být tak jednostrannou, jak se dnes často ukazuje.

Oběti milujících rodičů dosáhly by tím také ještě mnohem vyšší hodnoty, protože by pak vyvstaly skutečně jen ze svobodné lásky, zatímco takovéto oběti dnes nejsou často od dětí vůbec oceněny, nýbrž je jen očekávají a požadují jako zcela samozřejmé, aniž by byly schopny vyvolat pravou radost.

Změna v tom by bez dalšího přispěla již k tomu, aby se vychovali hodnotnější lidé s větším sebevědomím, silnějším duchem a se zvýšenou silou k činu.

Avšak i zločinům by se často zamezilo, jestliže by neexistovalo žádné vlastnické právo na osobní majetek druhých.

Děti si mohou lásku svých rodičů získat mnohem snáze, místo aby zdůrazňovaly své dětství a svá práva, která beztak mají zcela jiný smysl, než se dnes předpokládá, protože děti musí být vděčny, že jim jejich rodiče poskytli příležitost k pozemské inkarnaci, i když se při tom jedná o oboustranné uvolnění a podporování, jak je tomu ve všem při účincích Božích zákonů.

Ve skutečnosti jsou přece všechny tyto děti svým rodičům cizími duchy, vlastními osobnostmi, které jen skrze svůj stejný druh nebo nějakým dřívějším spojením mohly být přitaženy pro inkarnaci, jak z Poselství víte.

Pozemští rodiče poskytují ochranu a pomoc pro dobu, kterou duch potřebuje, aby své nové pozemské tělo plnohodnotně a vědom své odpovědnosti ovládl, avšak potom musí být pozemský člověk zcela svobodný, zůstat odkázaný sám na sebe, jinak nikdy nemůže zesílit tak, jak je to pro něj prospěšné ve velikém zachvívání Božích zákonů. bojovat a mít překážky, aby v jejich přemáhání duchovně vyrůstal, dospěl vzhůru.

Změnou v dosavadních myšlenkách dítěte nárokujících si majetek rodičů by však nastalo ještě mnohem více účinků, než je již uvedené, za předpokladu, že budující správa státu by se ve svém působení pro lid vhodně vložila a pomohla rodičům, jakož i dětem razit cestu.

Také smysl výdělku každého jednotlivce musí se tím jinak rozvíjet. Dnes snaží se mnozí lidé stále více rozšiřovat svůj majetek, jen aby pak dětem zaopatřili snazší život, aby ho tedy dětem zanechali. Všechno smýšlení a snažení stojí jen na tom a je důvodem k egoistickému hromadění pozemských statků.

I když to také zcela neodpadne, protože ten nebo onen přece jen vezme tento smysl za základ celé své životní činnosti, tak bylo by však i mnoho jiných, kteří by své pozemské činnosti dali vyšší a všeobecněji stanovený cíl, k požehnání mnohých.

Pak by odpadla nemravná vypočítavost manželství, jakož i podvody žalostné honby za věnem. Tak mnohé zlo by se tímto krokem rozpadlo samo od sebe a na jeho místo by přišlo ozdravění, poctivost vnitřního cítění by došla k uplatnění a manželství by se stala ryzími! K manželským svazkům by se předem přistupovalo s mnohem větší vážností.

Dorůstající mládeži má být poskytnuta příležitost, aby své duchovní síly k získání svých pozemských potřeb ve smyslu Poselství rozvinout musela, nejen mohla! To jediné by bylo správné; neboť tehdy, avšak také jen tehdy dostává se duchovně kupředu, protože se musí duchovně hýbat.

Místo toho však je tak mnohým dětem rodiči nebo jinými rodinnými příslušníky právě tato pro ně nutná cesta k duchovnímu ozdravění příliš usnadňována, je dotyčnému činěna tak pohodlnou, jak jen to je možné. To nazývá se pak smyslem pro rodinu a láskou nebo také rodinnou povinností.

Nechci vypočítávat škody, které tím vznikly i při nejlepším chtění; neboť i každý dobrý člověk potřebuje tu a tam k zesílení podněty zvenčí a nátlak. Dobrovolně by se zřídkakdy postavil do stavu, kdy je k němu donucen, zřídkakdy by se namáhal napřít veškeré duchovní síly, aby se stal pánem situace a dobře ji vyřešil. Ve většině případů, kdyby mohl volit, zvolil by pro to nejpohodlnější cestu, aby to měl lehké, což mu však duchovně žádný užitek nepřinese.

Sebeúcta, jeho sebedůvěra se však zvýší, jestliže se s námahou a s pílí pozemsky sám činí a to všechno je výsledkem jeho práce.

Oceňuje pak majetek mnohem více v pravém smyslu, oceňuje práci a také každou sebemenší radost, přiměřeně hodnotí také ochotu druhých a může se mnohem živěji těšit než člověk, kterému je mnohé házeno do klína bez námahy a který potřebuje vyplňovat čas jen tím, aby si opatřil rozptýlení.

K pravé dovednosti úsilí musí být snaha napomoci, pokud se pomoci skutečně chce. Nikomu se nesmí házet bez zcela určitých povinností do klína to ovoce, které si jiný vydobyl ve své námaze.

Přirozeně mohou darovat rodiče svým dětem vždy všechno, pokud chtějí, nebo jim mohou z falešné lásky obětovat smysl a čas celého svého pozemského života, mohou se učinit jejich otroky; neboť jim v tom zůstává svobodná vůle, avšak protože je v tom žádný pozemský zákon nebude k něčemu nutit, ponesou proto zcela sami ve vzájemném působení Boží vůle plnou zodpovědnost za své vlastní zameškání ve stvoření a zčásti také za duchovní škodu, která tím děti zasáhne.

Lidé nejsou zde na zemi v první řadě pro děti, nýbrž sami pro sebe, aby sami duchovně zráli a mohli zesílit. Z falešné lásky se toho však již nedbá. Jen zvířata žijí v tom ještě v zákoně!

Pohleďte jednou ostře do rodinných zvyklostí:

Dva lidé chtějí uzavřít manželství, chtějí založit vlastní domácnost, aby společně kráčeli skrze pozemské bytí, a za tímto účelem se zasnoubí.

Zasnoubení je tedy prvním krokem k manželství. Je to vzájemný slib a zavázání se, aby po slibu mohly následovat vážné přípravy pro domácnost.

Zasnoubení není nic jiného než pozemský základ k vytváření nového domova a počátek k opatření všeho toho, co je pozemsky k tomu nutné.

Při tom však ihned začínají opět falešné zvyklosti.

Ve skutečnosti se týká toto zasnoubení přece pouze těchto dvou lidí, kteří si spolu chtějí zřídit domácnost. Že rodiny nebo rodiče se zapojují do nákupu všeho k tomu pozemsky nutného, je věc zcela sama pro sebe, která by musela zůstat čistě vnější, aby byla správná. Mohou k tomu darovat, co chtějí, nebo mohou jakkoliv pomoci. Všechno to zůstává vnějším a nespojuje to, nenavazuje to žádná osudová vlákna.

Zasnoubení má však zůstat bezpodmínečně také poslední, mezní hranicí pro jakákoliv rodinná pouta. Tak jako zralé ovoce padá ze stromu, když strom a ovoce chtějí splnit účel života, aniž by si vzájemně škodily, tak musí se člověk po své zralosti oddělit od rodiny, od rodičů; neboť i oni jako on sám mají ještě vlastní úkoly!

Avšak rodiny hledí na to jinak, dokonce i v poslední chvíli, která pak je, když se dva lidé najdou a zasnoubí. Přivlastňují si při tom velmi často práva, která nikdy neměly.

Jedině Boží silou je jim darováno každé dítě, které si přece přály; neboť jinak by ho obdržet nemohly. Je to pouze splnění přání, které se projevilo ve vroucím spojení dvou lidí!

Nemají žádné právo na dítě, které jim bylo jen propůjčeno, avšak nikdy jim nepatří! Bude jim přece také odňato, aniž by je mohli zadržet nebo aniž by byli napřed na to tázány! Z toho vidíte přece zcela jasně, že jim nad nimi nejsou ze Světla, z prapůvodu veškerého života, dána žádná práva.

Že převzaly až do doby zralosti také povinnosti, je jen samozřejmé a vyrovnáním za splnění svého přání; neboť by nedostaly přece žádné dítě, pokud by k tomu nedaly příležitost, což se v prazákonech tohoto stvoření rovná prosbě. A za povinnosti mají jako vyrovnání radost, jestliže tyto povinnosti správně splní.

Po dosažení doby zralosti však musí nechat každého člověka kráčet jeho cestou, která není tou jejich.

Při zasnoubení a manželství vystupují tak jako tak dva lidé z rodiny, aby se sami vzájemně spojili do jedné vlastní domácnosti. Místo toho se však obě rodiny domnívají, že ony samy byly skrze toto zasnoubení a sňatek spolu rovněž spojeny, jako by k sobě náležely, přestože přece zcela věcně pozorováno tomu tak vůbec není a již dotyčná myšlenka je velmi zvláštní.

Zasnoubení dvou lidí nepřináší jedné rodině rozšíření jejího kruhu o dceru a druhé o syna, nýbrž oba jednotliví lidé spojující se zcela sami pro sebe nemají vůbec v úmyslu vláčet každý svou dosavadní rodinu za sebou.

Pokud by lidé tušili, jak škodlivě musí působit tyto zvláštní názory a zvyklosti, byli by toho snad sami od sebe zanechali; avšak oni neví, kolik neštěstí tím způsobují.

Falešné obyčeje se neobejdou bez pout v jemné hrubohmotnosti. Vlákna ovíjejí se tím kolem páru, který se chystá založit vlastní domov, a tato vlákna brzdí, svazují a stahují se časem stále více a vedou často k nepříjemným věcem, jejichž původ pak lidé nemohou vysvětlit, přestože to byli oni sami, kteří k tomu položili základ ve svých často až ke směšnostem a k obtěžování vedoucích obyčejích, kterým vždy schází skutečně hluboká vážnost.

Bez přehánění lze říci, že schází vždy; neboť kdo skutečně pochopí vážnost vzájemného spojení dvou lidí, která souvisí se zasnoubením a manželstvím, ten odvrhne při tom obvyklé rodinné obyčeje daleko od sebe a přidrží se raději tichých hodin vnitřního soustředění, které daleko více vede ke šťastnému společnému životu než všechny vnější nešvary; neboť nemohou být označeny jako mravné.

Po zasnoubení bude dvojici, pokud to poměry dovolí, podle možností zařízen domov, který předem neponechává mnoho si co přát, který tedy musí radostný vzestup již od počátku vyloučit, nebo přece na dlouhou dobu, protože bylo myšleno na vše a nic již nechybí.

Tomuto páru je vzata každá možnost účastnit se na zkrášlení svého domova skrze vlastní výdělek v píli a přičinění, potěšit se z toho, že společně usilují za pozemským cílem pozvolného zdokonalení rodinného domu, aby pak s hrdostí a láskou oceňovali každý jimi zasloužený jednotlivý kus, ke kterému se vážou vzpomínky na tak mnohé milé slovo, na mnohý nutný zápas, který radostně bok po boku odvážně vybojovali, a pak na mnohé míru plné štěstí!

Radost je tak mnohým lidem již předem vzata a přihlíží se jen k tomu, aby to bylo uzpůsobeno tak pohodlně, jak jen to je možné. Oba lidé budou však mezi tím vždy cizinci, dokud při tom nemají věci, které mohli oni sami získat.

Nepotřebuji vám o tom říkat již ničeho více; neboť v tom budete sami postupně poznávat falešné a především duchovně, jakož i pozemsky škodlivé, ať už chcete nebo ne; neboť také v tom se musí všechno konečně stát novým a správným, takovým, jak to dosti zřetelně spočívá v Božích zákonech.

Dejte lidem a mladým párům možnost vlastního úsilí vzhůru, jen to se jim stane dlouhodobou radostí, protože to zvýší sebeúctu a také sebedůvěru, aby to vzkřísilo vlastní odpovědnost cítění, a tím uděláte to pravé! Dáte jim tím víc, než když se jim chcete snažit odejmout všechny životní starosti nebo je jim alespoň co nejvíce ulehčit, čímž je jen můžete oslabit a zdržet od nutného zesílení.

Jste jim tím pak nepřáteli, avšak ne opravdovými přáteli, kterými chcete být. V hýčkání a usnadňování loupíte jim mnohem víc, než se dnes po mých slovech snad domníváte.

Tak mnohý člověk tím bude také bolestně zasažen, avšak strhuji ho tak od hromadného hrobu tím, že ho osvobozuji od falešného, ducha ochromujícího a zhoubného smyslu pro rodinu, který se pozvolna vytvořil za zcela falešných předpokladů.

Také v tom musí být přece konečně jednou všechno nové; neboť rušivá ložiska takového druhu budou v tomto stvoření po očistě nemožná.

Doznívání k Poselství Grálu od Abdrushina


Obsah

[Poselstvi Grálu od Abdrushina]  [Doznívání I a II]  [Odpovědi na otázky]

kontakt

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2017