Doznívání k Poselství Grálu 2

od Abdrushina



Obsah

24. Plamen učedníků

Na starých a na nových obrazech nacházejí se učedníci Syna Božího často zobrazeni s plamennými jazyky nad hlavou, takže tyto postavy na obraze vypadají jako zapálené svíčky, které neklidně planou.

Toto znázornění pochází ve svém počátku od umělců, kteří byli buď sami jasnovidní a duchovně ukazované obrazy takto předávali, nebo kteří od jasnovidných lidí převzali jejich líčení.

Mezi nimi jsou však ještě i jiní, kteří vzali za základ vyprávění o vylití síly Ducha Svatého nad učedníky, protože se při tom o plamenných jazycích mluvilo.

Většina pozemských lidí má však navzdory tomu za to, že tuto formu vyjádření zvolila jen fantazie umělce. Avšak znázornění trefilo v tomto případě pravdu dosti přesně, pokud se to vůbec dá obrazně zformovat.

Ze všech umělců však, kteří obrazy vytvořili, jakož i ze všech lidí, kteří se tyto obrazy naučili znát nebo si sami o nich vytvořili podobnou představu, nezná ani jeden skutečné souvislosti a příčiny tohoto jevu plamenných jazyků na hlavě. Jasnovidní lidé to sice vidí, avšak neví, co si s tím počít; neboť se ještě nikdy nedostalo mezi lidi o tom vysvětlení, které může být dáno jen shůry.

Proto chci o tom dnes ještě jednou hovořit, protože také dnešní učedníci nesou na hlavě stejný plamen, což mnozí jasnovidní lidé mohou čas od času zřetelně spatřit. Ne všichni; neboť dar jasnozření je rozdělen rozličně.

Svěcení učedníků spojuje k tomu vyvolené lidi pozdějšího stvoření s prastvořením. To děje se tím, že vyvinutým lidským duchům je darována k jejich duchovnu ještě jiskra z čistě duchovního.

Tato jiskra se pak jeví jako plamenný jazyk na hlavě, avšak jen tehdy, pokud dotyčný jiskru používá a není snad k tomu příliš líný. Jen v používání vzplane a působí ve svém druhu. Zůstává při tom vždy sama pro sebe, může být sice k duchovnímu přidružena nebo připojena, nikdy však nemůže do něj vejít.

Tak jako se čistě duchovní ve stvoření zákonitě odpovídajíc svému druhu zachvívá nad duchovním, tak stojí také u učedníka pozdějšího stvoření nad jeho duchem a zůstává tam, aniž by do učedníka vešlo; neboť čistě duchovní není snad čistší duchovno nebo silnější duchovno, nýbrž je to zcela jiný, sám pro sebe stojící druh, a má tedy od duchovna zcela rozdílnou podstatu.

Připojení těchto obou druhů je možné, jestliže k tomu existují přechody odpovídající zákonům stvoření, splynutí však nikoliv.

To je důvod, proč čistě duchovní jiskra se jeví jako plamenný jazyk nad lidským duchem.

Avšak nechci se spokojit s tím, že jen vysvětlím děj, který malíři podali ve svých obrazech, nýbrž chci jít dál a uvést vám také důvod, proč učedníci dostávají jiskru z prastvoření, proč ji potřebují; neboť kdyby nebyla skutečně nutná, nebyli by ji také přijali.

Učedníci mají být prostředníky mezi na zemi inkarnovaným Synem Božím a pozemskými lidmi. Mají šířit Boží Slovo, vzorně žít Boží vůli, pozemsky ji nejdříve uskutečňovat.

K tomu potřebují rozšířenou možnost chápání, která je schopna přijmout vysoký smysl Božího Slova, tedy chápat Syna Božího.

K tomuto jedinému účelu dostali všichni učedníci jiskru z čistě duchovní říše, která je uschopňuje přijmout Poselství ze Světla vyšším způsobem, než může vyvinutý pozemský lidský duch, protože skrze jiskru mohou postoupit o malý krok blíž k Božskému, být duchovně pozdviženi z pozdějšího stvoření k lepšímu poznání.

Příliš veliká je mimoto propast, která se rozevřela mezi Synem Božím a pozemskými lidmi, příliš hluboký je již dosažený pád lidstva na zemi, takže přijetí síly Slova ze Světla bez prostřednictví učedníků by bylo pro lidstvo zcela nemožné.

Jiskra čistě duchovního, kterou učedníci obdrželi jako dar milosti ze Světla, je uzpůsobuje nejen k lehčímu a většímu poznání, nýbrž také k přijetí vyšší síly.

Tato síla, kterou jsou učedníci schopni přijmout, musela by proudit kolem pozemských lidí nevyužita, protože ti nejsou ve stavu se pro to otevřít, jestliže by jejich duchovní druh nebyl napřed tomu učiněn přístupným.

Toto činit je úkolem učedníků!

Přeměna síly skrze učedníky nepřichází při předávání při tom vůbec v úvahu, protože přeměnu síly samu o sobě přece nelze vůbec provést. Síla zůstává vždy zcela přesně stejná, jen vyzařování touto silou prožhaveného příslušného druhu je při rozdílnosti druhů také rozdílné a může se tím štěpit do mnoha oddílů.

Síla samotná vytváří tlak! Účinek tlaku je však určován skrze odlišnost odporu, který kladou druhy ve stvoření. Rozdíly v odporu vyvolávají nejprve žár nebo chlad, barvy, tóny, přitažlivost nebo odpuzování, jako pohyb vpřed, jakož i tíži nebo lehkost. Právě tak všechny změny v tom. Odpor přináší tedy všechny svéráznosti k „výrazu!“ Toto slovo „výraz“ ukazuje vám vlastní postup v pravém světle; neboť vlastnosti všech druhů stávají se skrze sílu skutečně výraznými, přicházejí tedy skrze tlak síly k výrazu, nuceně při tom vystupují.

Čím více nebo méně silnější je při tom odpor druhů, tím odpovídajíce se ukazují skrze tlak vytvořená a vytlačená vyzařování a jejich účinky ve svých při tom se vyvíjejících zcela určitých zvláštnostech.

Takto si to představte: Živoucí síla jest! Citelnou a pozorovatelnou se však stane teprve skrze odpor, který vyvolává a vytváří také tlak, stejně tak touto sílí nebo se stává slabším.

A v tlaku povstává všechno, co se projevuje, on je základem ke každému formování ve stvoření, které se musí podrobit rovnoramennému kříži a v něm se musí zachvívat, protože tento kříž je živoucí silou, jejíž záchvěvy vždy zůstávají ve vyrovnání pozitivního a negativního. Pozitivní záchvěvy probíhají svisle, negativní vodorovně.

To však dnes jen mimochodem. Pozorujme opět učedníky, kteří nesou na svých hlavách plamenný jazyk čistě duchovního.

Tento plamenný jazyk působí dvojím způsobem, jednak jako nálevka pro pod ním stojícího lidského ducha, pak zase jako anténa. Označuji tím dva druhy přijímání. Nálevka poskytuje obraz pasivního, negativního přijímání, zatímco anténa zrcadlí aktivní nebo pozitivní přijímání. Do nálevky musí být naléváno, anténa sama pevně zadrží to, co se jí nějakým zcela určitým způsobem dotkne.

Nálevka přijímá Slovo jako formu a anténa je přijímá jako vyzařování síly.

Účinek na učedníka je nyní následující:

Navzdory učiněnému spojení ponechává si plamen svůj druh sám pro sebe, jakož i pozemský lidský duch si beze změn ponechává vlastní jemu odpovídající druh.

Avšak co je plamen na hlavě učedníka schopen přijmout, to se vibračně zachvívá v lidském duchu, a ten to pak ve spoluzachvívání následně procítí a předá dále pozemským lidem! Předává to dál v pozemsky lidském druhu, protože to pro něj v zákonech stvoření není jinak možné, a proto mu také pozemští lidé mohou rozumět skrze stejný druh svého ducha! Tak se to jeví zdánlivě jako přeměna síly Slova a druhu, protože to učedník předává jinak, než je schopen to přijmout. Jeho duch však bezprostředně nepřijal vůbec nic, nýbrž v sobě může jen následně procítit vibracemi příjímání plamene nad sebou to, co plamen přijal.

Bez tohoto jemně vyciťujícího plamene by nemohl lidský duch učedníka vnímat nic víc než ostatní lidé.

Nuže, lidský duch učedníka může, avšak také jen ve svém vlastním druhu, přijímat proto již v následném procítění podle tohoto vlastního druhu, což pak předává dál jako jím samotným procítěné ve své stejnorodosti s pozemskými lidmi.

Není to tedy ve skutečnosti žádná přeměna síly, nýbrž učedník je schopen skrze jemu propůjčený plamen jen vycítit mnohem více než pozemští lidé, protože plamen se podobá anténě, která je schopna zprostředkovávat z veliké dálky a jemu propůjčuje částečnou schopnost přijímat záchvěvy z čistě duchovního.

Myslím, že jsem se tím vyjádřil dost zřetelně, abych ve vaší představivosti probudil obraz, který by se ději podobal tak, jak jen to je možné.

Musíte si však vždy znovu představovat, že určitý druh nemůže se nikdy jako takový přeměnit. Může mu skrze vyšší moc být něco přidáno, avšak tento přídavek si vždy podrží pro sebe sama svůj vlastní druh. Může poskytnout jen spolupůsobení, které musí přesně dodržovat zákonům stvoření odpovídající cestu a nemůže nikdy nad její rámec ani odbočit stranou.

Učedníci obdrží tedy tento čistě duchovní plamenný jazyk k lepší možnosti přijímat Slovo Syna Božího na zemi, jehož smysl pak v pozemsky lidském druhu předávají, jakož i ve Slově tkvící svatou sílu.

Děje se to tedy k usnadnění splnění úkolu Syna Božího na zemi nebo lze též říci vůbec k umožnění působení Syna Božího na zemi.

Z toho tím lze poznat nesmírnou důležitost, kterou učedníci ve svých různých druzích jako mosty k lidstvu mají, které nesmějí být strženy, nýbrž chtějí být plně využity.

Jsou to mosty zcela rozličných druhů, které lidstvo ve svém složení potřebuje, aby je mohlo Slovo se svou silou dosáhnout. Z tohoto důvodu nejsou také učedníci voleni snad stejně ve svých osobních vlastnostech, nýbrž jsou od sebe zcela odlišní. Rozlišují se nejen vzděláním a charakterem, pozemským věděním a pozemským postavením, dokonce se liší i v duchovní zralosti. Tyto rozdílnosti jsou nutné; neboť poskytují mosty k různým skupinám, do kterých se zástupy lidstva rozdělily.

Každý učedník přijímá Slovo a sílu Syna Božího ve svém vlastním způsobu a předává je podle toho dál, aby se dotkly skupiny lidstva, která je s ním stejného druhu. Avšak učedník musí tento svůj druh zdokonalit k nejvyšší zralosti, aby byl stejnému druhu vzorem!

Tím obdržíte nyní tušení o moudrosti Boží, která v lásce všechno existující přehlíží a podle toho ví jak pomáhat. To vám však dá také objasnění mnohého, s čím jste si lámali hlavu, protože jste si nemohli vysvětlit základ k tomu nebo onomu jednání.

V každém jednotlivém učedníku vidíte zosobněnu a zastoupenu zcela určitou skupinu pozemských lidí. Ani jeden se přitom nepodobá druhému, stejně tak jako veliké skupiny druhů mezi pozemskými lidmi nejsou zcela stejné.

Celý zástup učedníků bude však také ztělesňovat celé pozemské lidstvo … po soudu! Neboť teprve pak může se dostat lidem skrze učedníky pravé pomoci. Teprve pak budou spuštěny padací mosty, které dnes ještě musí zůstat vysoko zdviženy.

Avšak při tom vždy platí jen jednotlivý tvor jako takový, ne snad jako rasa, jako příslušník národa nebo dokonce luciferského produktu moci chtivého rozumu, který je zván „strana“ a který je jedním z nejzkázonosnějších průplavů luciferského chtění.

Před Bohem nic takového není. Zde existuje jen tvor jako takový! A jakým je jednotlivý tvor v sobě samém, za takového, a ne jiného platí ve stvoření a před Bohem!

Nepřichází při tom také v úvahu, zda je lidský tvor katolíkem, nebo protestantem, nebo zda náleží k nějakému zvláštnímu vyznání, neboť platí pouze jako člověk sám o sobě. Myšlení, chtění a jednání je rozhodující vůči svatým Božím zákonům!

Pestrobarevné pláštíčky, kterými se snažil rozum ověsit duše na zemi, budou před Božím soudem strženy; neboť jsou jen volně přehozeny. Co se však pod nimi snaží skrýt, to bude nyní paprskem Světla odhaleno!

Výběr učedníků ukazuje skutečnost, že pro každého člověka na zemi bude po soudu také učedník, který právě jemu ve svém vlastním druhu může zprostředkovat Slovo a sílu, a že žádný hledající a prosící nevyjde naprázdno, jakmile se snaží Slovo skutečně nalézt. Obdrží bezpodmínečně duchovní spojení s tím učedníkem, který stojí nejblíže jeho druhu, a může se s ním pak i pozemsky setkat, pokud poctivě chce, aby při tom od něj obdržel také to poslední: zpečetění!

Tak je postaráno ze Světla. V této době vidíte jen počátky toho a nemůžete proto obdržet ještě celý obraz, avšak přijde čas, ve kterém se užasle zastavíte a uvidíte, že dnes byl k tomu důkladně vytvořen úplný základ a již jen jsou do ještě prázdných míst vkládány jednotlivé kameny skrze ty učedníky, kteří budou ještě povoláni, aby tím dokončili zázračnou mozaiku, na které má spočívat veliká říše míru tisíce let, která je Bohem zaslíbena a která může být vytvořena jedině Bohem, nikdy však lidským druhem, i když se tak mnohý člověk k tomu cítí povolán.

Ve všech takových případech nastane časem selhání úspěchu, protože takový člověk, který se domnívá, že ho již dosáhl, dokazuje, že byl jen člověkem, který se o to pokusil!

Toto všechno budete nyní prožívat. Proto se dívejte kolem sebe a bděte, vy lidé! Proste Boha v čisté pokoře o vytouženou pomoc. Nedbejte na pozemský rozum, i kdyby vám vznešenými slovy sliboval ráj. Jen Bůh sám může vám ho dát, a nikdo jiný v celém stvoření! Obraťte se k němu; neboť jeho svaté Slovo se chce naplnit na vás!

Doznívání k Poselství Grálu od Abdrushina


Obsah

[Poselstvi Grálu od Abdrushina]  [Doznívání I a II]  [Odpovědi na otázky]

kontakt

Translation © Jaroslav Peroutka, 2012 - 2017